ROZHOVORY

Dobrý den pane Mitáčku,
v rámci našich rozhovorů se zajímavými lidmi jsme se dostali také k Vám. Jsme přesvědčení, že profese mluvčího je sama o sobě velmi zajímavá. Pokud se navíc jedná o mluvčího hasičů, pak věříme, že se čtenáři našeho serveru mají na co těšit.  Děkujeme současně, že jste vyhověl naší žádosti o rozhovor a bez nějakého zdržování pojďme na dotazy.

1. Jak je u nás zvykem, nejprve Vás poprosím o krátké představení.
Pocházím ze Slovácka, z Hluku, kam se vždy rád vracím. Jsem absolvent Policejní akademie v Praze a Univerzity T. Bati ve Zlíně. Posledních patnáct let pracuji jako tiskový mluvčí nejdříve policie a teď krajských hasičů ve Zlíně. Šťastně ženatý, jednoroční dcera Anička. Žiji i pracuji ve Zlíně. Hodně a rád cestuji. Občas nějaký sport.

2. Jaké byly Vaše začátky ve funkci mluvčího? Co kromě znalosti problematiky musí dobrý mluvčí mít a znát?
Začátek mi přijde, teď s odstupem let, hodně úsměvný. Byl jsem u policie vhozen přímo do vody. Vlastně rok po nástupu byly povodně 1997 a to byla zkouška k nezaplacení. Poté další studia, několik stáží v zahraničí, přirozený běh věcí. Před šesti lety jsem přestoupil k hasičům, kde jsem měl jediný úkol. Mediálně zanedbané hasiče dostat do povědomí veřejnosti v regionu. Snad se mi to povedlo. Dobrý mluvčí by měl být nejen profesně zdatný, ale hlavně by měl chápat potřeby firmy, médií i veřejnosti. Kdo tohle dokáže dát dohromady, má napůl vyhráno. Vše ostatní je osobní přístup. Já si cením empatie, nestrannosti, objektivnosti. Naopak dogmaticky svázaný mluvčí s firmou je pro mne cesta do pekel.

3. Jak zvládáte nepříjemné situace, které Vaše práce přináší? Lidská neštěstí, těžká zranění, úmrtí, velké škody.
Myslím, že je zvládám tak, jako každý jiný člověk, tedy špatně. Po deseti letech u policie jsem chtěl z těch problémů vypadnout a šel jsem k hasičům. A co myslíte? U hasičů je těch hrůz desetkrát víc. Nevím, co jsem si vlastně tenkrát myslel. Ani po těch letech jsem si na to nezvykl, ale naštěstí s tím umím pracovat, vím, jak to ze sebe dostat a co mi pomáhá. To je velmi důležité.

4. Co Vám ve Vašem povolání přináší pocit uspokojení?
Teď je to jednoznačně možnost být u případů, kdy se podaří někoho zachránit, někomu pomoct, někoho zbavit velkých problémů a starostí. Protože tohle přesně je práce záchranářů. Je úžasné vidět z takové blízkosti ty momenty života. Nejen na straně zachraňovaných, ale také na straně našich záchranářů. Úžasné povolání, úžasné poslání. Nedivím se, že hasiči mají šestadevadesáti procentní důvěru občanů a celosvětově je to nejprestižnější povolání. Není nic víc, než zachránit lidský život.

5. Pokud jste u nějaké události, účastníte se také přímo záchranných prací nebo jen vše sledujete a následně předáváte informace médiím?
U veřejnosti jsem znám jako tiskový mluvčí a přitom to není moje profesní zařazení. Mám jinou práci, kterou je vedoucí organizačního pracoviště krajského ředitelství, ale tu přirozeně nevnímáte, protože není tak viditelná. Kromě toho působím u zásahů jako dokumentarista a zaznamenávám průběh události. Mediální vystupování a vydávání zpráv o zásazích mi ovšem zabírá nejvíc času.

6. Dostal jste se někdy při výkonu své práce do nějakého ohrožení?
Ohrožení? To se cítím i když přecházím silnici. Určitě si dávám pozor na to, jak a kde se pohybuji v blízkosti zásahu s možným ohrožením. Proto také i já používám ochranné pomůcky, včetně přilby. Je nutné pamatovat na možná nebezpečí, kterých je při našich výjezdech víc než dost. Je noční můrou záchranářů zachraňovat své kolegy.

7. Při většině mimořádných událostí zasahuji hasiči . U těch dobrovolných je obdivuhodné, jak jsou schopni se v kteroukoliv denní či noční hodinu dát dohromady a jít pomáhat. Co by jste k tomu chtěl dodat?
 Že jsou to ti, kteří jsou zařazeni v tzv. jednotkách dobrovolných hasičů. Je to volba, které musí tito dobrovolníci hodně podřídit. Nejen svůj osobní čas, ale také ochotou neustálého zlepšování, školení, cvičení atd. Je to poslání a většina z nich ho dělá celý svůj produktivní věk. A pokud v něm už nebo ještě nejsou, tak působí v občanských hasičských sdruženích. Já osobně to obdivuji. Historie a četnost dobrovolného hasičstva v našich zemích je neskutečná a celý svět nám to závidí. Tohle nikde jinde nezažijete.

8. Jak se Vám líbí ženy v hasičských uniformách?
Ženy se mi v hasičských uniformách líbí, stejně jako se mi líbí i bez nich. A to v obojím slova smyslu.

9. Stále populárnější jsou soutěže v požárním sportu. Myslíte si, že tyto aktivity jsou pro hasiče přínosem a mohou zlepšit kvalitu jejich záchranných prací?
U profesionálů je to dobrá fyzická příprava, i když požární sport vychází z reálných základů práce hasičů, tak dnes jde o velmi vyprecizované disciplíny s řadou fines a technických řešení, která jsou u moderních zásahů nepoužitelná. Pro dobrovolné hasiče je to opět neskutečná historie a možnost připravovat se na případnou profesní dráhu od útlého dětství.

10. Jste dnes populární osobností. V čem je to výhodné a naopak, v čem Vás to zatěžuje?
Tohle se mi těžko komentuje. Myslím, že jsem se svojí „popularitou“ docela vyrovnaný. Navíc jsem rád, že žiji v malém městě, v malém regionu a v malém státě, protože přesně tomu ta popularita odpovídá.

11. Zajímalo by mě, jak hodnotíte bývalého a stále populárního mluvčího pana Cikrta? Mimochodem, jeho rozhovory na jedné z televizí si jen nerad nechám ujít.
Své kolegy mluvčí na veřejnosti nehodnotím. To si nechávám doma k televizi.

12. Četl jsem o Vaší velké zálibě, o potápění. Které místo je pro tuto zálibu nejlepší a do jaké hloubky jste se dostal?
Potápění se věnuji asi patnáct let a pořád si to zatraceně užívám. Já jsem si oblíbil Indonésii, kde se střetávají dva oceány a je to druhově nejbohatší místo na planetě. Hloubky? Ty už dávno nehoním, ale byl jsem se svým přítelem Velrybou na vraku bojového letadla B17, což bylo pod 72 metrů.

13. Jaké jsou Vaše další koníčky ? Něco jsem četl o zachraňování želviček. Můžete o tom něco prozradit?
To je navázáno na potápění. Pod vodou člověk může vidět nádherné věci, ale zároveň také to, jak si přírodu ničíme a jak nám doslova mizí před očima. V Indonésii máme několik projektů na ochranu podmořského i pozemského světa. Záchranná želví stanice je jedním z nich. Soustředíme se na ochranu mořských želv, které jsou uvedeny na seznamu ohrožených nebo kriticky ohrožených druhů naší planety. Jinak se tam věnujeme s partnery ekologii, záchraně pralesa na Sumatře nebo ekoturistice. Spousta informací je na našem webu www.kuraczech.org, kde jsou i možnosti podpory a další pomoci.

14. V souvislosti s tím mě ještě napadá jedna věc. Někteří ochránci zvířat nejí maso, nekupují si výrobky z kožešiny apod. Jak by jste reagoval, kdyby Vám v zahraničí byla nabídnuta např. želví polévka?
Pokud pominu přístup mezi Evropou a Asií, tak bych si ji asi úplně normálně dal. Jak jsem už napsal, my se věnujeme záchraně ohrožených druhů, což je velký rozdíl. Tím chci říct, že nezachraňujeme všechny želvy, ale jen některé.

15. Jaké jsou Vaše další aktivity, při kterých nabíráte či obnovujete psychické síly a čím si udržujete fyzickou kondici?
Rád se projdu po horách a v přírodě vůbec. Rád si vyjedu na kole, lyžuji, určitě rád fotografuji, přečtu nějakou knížku. Teď jsem moc rád se svou rodinou.

16. Neměl byste zájem otestovat si svoji fyzičku na brumovském IRON BIKU – to je v jízdě na horském kole na 100 km po kopcích v okolí Brumova-Bylnice ? Nastoupá se asi 2 800 metrů a to je už dost výživné.
Zajímavá nabídka, kterou raději přenechám svým známým, šíleným bikerům. Na tohle bych asi fakt neměl, ale třeba se jednou dám do formy….

17. Na internetu jsem si přečetl: „Aj sám veliký Ivo Mitáček sa na nás přišel podívat. Ale že tych bab kolem něho létalo“ (to bylo ze Sv. Hostýna v roce 2008). Nabízí se proto otázka. Štíhlé modelky nebo zdravé valašské cérky, a třeba navíc v hasičském?
Období modelek už mám za sebou, teď bych zkusil to druhé….Snad to manželka nebude číst….

18. Co je pro Vás v životě nejdůležitější?
 Zdraví mé rodiny, spokojenost mých blízkých.

19. Co by jste chtěl ještě vzkázat návštěvníkům našeho portálu NAŠE VALAŠSKO info?
 Ať nevěří všemu, co se píše na webech, často tam totiž hrozí úmrtí na tiskovou chybu. No, vzhledem k tomu, co jsem napsal sám, jsem se teď tomu upřímně zasmál.
Takže čtenářům a návštěvníkům vašeho webu přeji hlavně klidný život bez mimořádných událostí a nutnosti vyhledat pomoc záchranářů. Ale kdyby přece jen… tak jsme tady….


Děkujeme panu Mitáčkovi a věříme, že čtenáři si při čtení dnešního rozhovoru přišli na své.
Slávek Floreš, www.nasevalassko.info