ROZHOVORY

Dnešní rozhovor si dovolíme označit jako rozhovor s výraznou osobností. Naším hostem je totiž známý český novinář, rozhlasový a televizní moderátor, JAKUB ŽELEZNÝ.

Vizitka:
Jakub Železný, nar. 1. 7. 1973 v Praze, absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, od počátku 90. let dodnes pracuje v Českém rozhlase. Od druhé poloviny 90. let postupně spolupracoval se všemi tehdy existujícími celoplošnými televizemi a v roce 2002 zakotvil v České televizi, která je dnes jeho hlavním zaměstnavatelem. Působí zde jako moderátor zpravodajství (uvádí pořad Události, komentáře) a reportér speciálních vysílání (volby, významné zahraniční návštěvy aj.).

Pan Železný byl k naší žádosti o rozhovor velmi vstřícný a díky tomu Vám nyní můžeme předložit jeho odpovědi na námi položené dotazy.

Dobrý den pane Železný,
využíváme Vaší ochoty a předkládáme Vám několik dotazů. Věříme, že Vaše odpovědi zaujmou čtenáře našeho informačního serveru  www.nasevalassko.info.

1. Přečetl jsem si, že jste v dětském věku chtěl být, mimo jiné, také novinářem a pozor, také hercem. Takže mohou se režiséři a diváci těšit na novou filmovou hvězdu?
Ne, myslím, že to opravdu nehrozí. Zastávám názor, že každý má dělat jen to, co umí. Ševče, drže se svého kopyta, říkalo se kdysi. Navíc – mezi hraním a moderováním je velký rozdíl. To jen někteří herci, kteří se po roce 1989 rozhodli si přivydělat, vytvořili dojem, že herec může moderovat. Jsou to ale dvě rozdílné profese. Je to stejné, jako kdybych já přišel večer do Národního a řekl, že Hamleta si zahraju já…

2. Pracujete jako moderátor. Co bylo pro Vás nejtěžší v cestě za získáním pozice kvalitního moderátora? Co pro Vás znamená tato práce a čím se musí prezentovat dobrý moderátor?
Byla to otázka trpělivosti a tvrdé práce. Zní to jako fráze, ale je to tak. Je to práce mimořádně zodpovědná. Vždycky říkám, že dobrý moderátor v televizním zpravodajství musí umět nejdřív poslouchat a pak teprve mluvit.

3. Co je těžší komentovat, sport nebo politiku?
S nadsázkou řečeno – obojímu u nás rozumí deset milionů lidí. Takže těžké je oboje.

4. Vaše práce jistě přináší řadu hezkých zážitků, ale také chvilky, na které byste nejraději zapomněl. Můžete něco zveřejnit?
Nepříjemnými věcmi se člověk nesmí v této profesi stresovat. Třeba před léty si po jednom mém kritickém článku v novinách tehdejší mluvčí policie o mě vymyslela pár věcí, které pak rozeslala novinářům. A mám se tím nějak trápit? Ne, pomyslím si, že je divné, když státní úředník veřejně lže, ale mávnu nad tím rukou.

5. Když jsem sledoval přenos z poslední volby prezidenta republiky, hodnotil jsem Vaši práci jako vysoce stresovou. Jak to při tak dlouhém přímém přenosu zvládáte? A jak nejlépe relaxujete?
Je to práce stresová, ale na to si není možné stěžovat. Kdo si stěžuje, tak má jít dělat něco klidnějšího. Každý přímý přenos – a prezidentská volba byla v tomhle zvlášť specifická – je velký adrenalin.

6. Při těchto přenosech velmi často v přímých vstupech hovoříte s politiky. Je problém je dostat před kamery nebo se Vám sami nabízí a chtějí se prezentovat?
V zásadě platí, že když není před volbami, tak se do televize doslova cpou. A jinak – cpou se jen ve chvíli, kdy chtějí něco prezentovat, ne odpovídat na otázky.

7. Jsou mezi našimi politiky takoví, se kterými byste si bez problémů sedl na pivo? A naopak?
Práce novináře ve veřejnoprávní televizi obnáší nutnost být absolutně striktně politicky nezávislý. Takže i kdyby mi byl někdo sympatičtější než jiný, nějaké pivečko nebo večeře naprosto nepřichází v úvahu.

8. A nyní se Vás zeptám jako politického odborníka. Co říkáte na slova předsedy současné úřednické vlády, pana Jana Fischera, že v politice člověk přestává být sám sebou, je podroben stranické direktivě. Dále říká, že slušný člověk se v politice může prosadit jen těžko.
Tak za „odborníka“ se rozhodně nepovažuji.  Ale je jasné, že v politice se člověk určitě změní, to prostředí je natolik specifické, že nesemele jen opravdu silnou povahu. A pořád jsem naivní a věřím, že v politice jsou slušní lidé.  A pořád mě tahle práce, při níž se motám kolem politiky, baví.  Snad to baví i diváky České televize.  Skutečně platí, že chcete-li mít nejkomplexnější přehled o důležité události, sledujte naše zpravodajství. Nejbližší velký speciál ČT24 bude při volbách, jako první vám hned po uzavření volebních místností řekneme, jak to vypadá s výsledky a jak na ně reagují hlavní aktéři.

9. V této souvislosti se ještě zeptám na přeběhlíky. Nemůže být příčinou chování přeběhlíků právě tento důvod?
Myslím, že už dávno mělo být uzákoněno, že nikdo nesmí během volebního období změnit dres. Na druhou stranu - žádný zákon nemůže v demokracii nařídit poslanci, aby hlasoval podle nějaké stranické direktivy. Takže reálně vyřešit tento problém asi nejde.

10. Jaký je Váš názor na přímou volbu prezidenta a starostů a na zapojení žen do politiky?
Přímá volba prezidenta? O tom se dlouhá léta víc mluví, než aby se pro to něco udělalo. Jediné, co by přinesla, je silnější mandát hlavy státu. Proč ne, ale obávám se, že si politické strany nenechají tu možnost volit prezidenta ujít. A zapojení žen do politiky?  Myslím, že nějaké povinné kvóty nejsou řešení. A mám pocit, že se v každé velké straně profilují viditelné političky, I když, mohlo by jich být víc.

11. V souvislosti s tím, že do politiky vstupuje řada osobností sportu či kultury se nabízí otázka, co Vy a vstup do aktivní politiky? Nebo to, že znáte dost dobře toto prostředí, Vám tento krok nedovolí?
Opravdu jsem o tom nikdy neuvažoval a neuvažuji.

12. Je krátce před volbami. Věříte ještě slibům politiků? A že slibovat umí.
Myslím, že slibům politiků nevěří ani oni sami. Dobře vědí, že to, co na billboardech slibují, sice hezky zní, ale reálně nebudou mít šanci to prosadit.

13. A teď z jiného soudku. Jak jste našel cestu na Valašsko, jaký k němu máte vztah a jak se Vám tady líbí? Dokázal byste žít mimo velké město?
Moje přítelkyně Markéta je ze Slavičína, společně se dvěma kamarádkami tam provozuje LeJa Salon. Mimochodem, je to salon, který podporuje dětské domovy tady v regionu, z čehož mám obzvlášť velkou radost.  Jezdím sem často a cítím se tu opravdu jako doma. Ale trvale žít mimo město? Nevím. V Praze jsem se narodil, takže k ní mám samozřejmě silný vztah.

14. Co Vy a valašské domácí buchty, zabijačkové speciality či pravá trnková slivovička?
Buchty v malé míře určitě, slivovička v ještě menší míře také.  Ale zabijačka to opravdu ne.  Už jsem tady měl pár pozvání a vždy jsem je zdvořile odmítl…

15. Až budete opět tady na Valašsku, přijal byste pozvání k návštěvě brumovského hradu, kde byste byl kastelánem pasován na Valacha?
Byla by to samozřejmě čest, ale nevím, zda by neměla být vyhrazena jen pro o něco významnější osoby než jsem já…

16. Co byste říkal, kdybychom Vás do Brumova-Bylnice pozvali jako aktivního sportovce na závod horských kol, případně v zimě na závod v běžeckém lyžování?
Vzhledem k tomu, že jediný aktivní sport, který provozuji, je plavání, tak bych v závodě horských kol dojel beznadějně poslední a v běžeckém lyžování bych asi ani nezvládl odstartovat… Ale na fotbal sem jezdím rád!

17. Kdy a čemu jste se naposledy srdečně zasmál a naopak pořádně se rozčílil?
Zasměju se vždycky, když si doma pustíme nějaký dobrý český film. Třeba Světáky Zdeňka Podskalského a Vratislava Blažka můžu vidět tisíckrát a vždycky se znova skvěle pobavím.  Rozčílit mě samozřejmě dokáže třeba nějaký politik, když nechápe, že v televizním rozhovoru mu musím klást tvrdé otázky, že to je součást mé profese.

18. Chcete něco vzkázat čtenářům webu www.nasevalassko.info?
Určitě to, co vědí:  že žijí v překrásném kraji, kde je spousta malebných míst.  A také milých a pohostinných lidí. No a pokud by to měl být nějaký vzkaz s ohledem na politiku, tak ať věří jen svému vlastnímu rozumu.  A třeba ať se ptají, jestli sliby politiků na billboardech jsou opravdu splnitelné…


Děkuji za příjemný rozhovor.

Připravil: Slávek Floreš, www.nasevalassko.info